A jaro je tu. Slunečních paprsků je více a více, a i když se stále střídají s pochmurným chladným počasím, lákají ven čím dál tím víc. Dny jsou projasněnější a zvyšuje se touha být v lesích a skalách víc, než kdy dřív. Nějak se stalo tradicí, že nejen o vánocích, ale i na jaře mám touhu zlákat k výletu partu lidí, co si chtějí užít počátek turistické sezóny - kdy je v ráji živo, ale ne tolik, že by člověk raději zdrhal do míst, o kterých se málo ví. A tak se někde ze všeho pracovního přetlaku...

Aneb tradiční předvánoční výlet pod hlavičkou mywayaway! Už si přesně nevybavuji, kde se ve mně vzal ten pocit, že chci párkrát do roka svolat partu lidí a vytáhnout je do ráje. Možná je to tím, jak k němu vzhlížím. Jak si přeji, aby ho každý viděl očima, které jsou podobné těm mým. Možná jsem pyšná, že je to místo, které už semnou bude navždy spojeno. Místo, odkud pocházím a kde na cestách leží tolik mých vzpomínek. Těžko říct, kde se zrovna u mě vzala ta potřeba, nebýt tu už jen sama, ale...

Když mi moje lékařka poprvé zmínila nabídku odjet do lázní, znělo mi to trochu jako fór, kterému jsme se opakovaně smála. Jelikož ale nebyla první, která mi tuhle možnost nabídla, začala jsem nad tím reálně uvažovat. Je to pár měsíců zpět, kdy jsem poprvé začala přemýšlet nad tím, že je možná na čase vystoupit z koloběhu běžných dní a dovolit si zavřít alespoň na chvíli dveře za neustále se zvyšující rychlostí běžného života. Dát si pauzu. Mít možnost poodstoupit od situací, ve kterých se...