VODOPÁDY A VYHLÍDKY JIZERSKÝCH HOR

Délka trasy: 14,3 km

Převýšení: 764 m

Mít Jizerky v podstatě "za rohem" je jedna velká výhra. Už jsem to určitě někde zmiňovala, ale troufám si říct, že svojí lokací jsou u mě právě ony hned na druhém místě za mým milovaným Českým rájem. V zimě se jim vyhýbám, ale na jaře, v létě a na podzim se do nich ráda vracím. Víkendové dny si rozvrhnu tak, abych neopomenula ani Ráj, ani Jizerky. A tak tomu bylo i poslední víkend před tímhle příspěvkem.

Velmi často, když cítím únavu, ale chci jít do lesů, volím Bedřichov. Beru výlet na Černou Nisu a po žluté ke stadionu jako příjemnou procházku zakončenou kávou a koláčem. Nicméně poslední hodně unavenou neděli jsem chtěla změnu. Chtěla jsem vodopády a výhledy. A opravené zábradlí na Ořešníku bylo posledním pošťouchnutím v rozhodování kam. Říkám si, že jsem tenhle okruh vlastně asi nikdy nešla a jestli ano, bylo to někdy hodně, hodně dávno. Jak boží ale právě tahle trasa je, o tom se můžete přesvědčit pohledem na fotky, nebo inspirací k vlastnímu výletu.

Start a cíl

Za velmi významný výchozí turistický bod jsou považovány Hejnice. My z nich ale tentokrát vyrážet nebudeme. Naopak se do nich ale vrátíme. Svůj výlet jsem totiž započala o kousek dál, na konečné zastávce vlakového spojení z Liberce a to v Bílém Potoce pod Smrkem. Vlak vás zaveze z Liberce až přímo sem, jen si dejte pozor, protože se v Raspenavě část vlaku odpojuje a jede jiným směrem.

Nejlepší kavárna, kterou znám

Z vlakové zastávky jsem vyrazila přímo směrem na vyhlídku Frýdlantské Cimbuří. Než jsem se ale vydrápala přímo tam, navštívila jsem jeden z mých oblíbených vodopádů. A oblíbený není ani tak proto, že bych u něj byla nějak často. Vlastně jsem u něj paradoxně byla co bych na prstech jedné ruky napočítala. Je ale oblíbený, protože patřil k jedněm z prvních vodopádů, které jsem v Jizerkách viděla. A pokud se na tenhle výlet vydáte, určitě vám doporučuji si k němu udělat odbočku. Stojí to sice pár výškových metrů, ale za tu krásu to stojí.

Pokračováním po zeleně značené trase dojdete až k odbočce na Frýdlantské Cimbuří. Pokud máte kondičku jako já, tak vám doporučuji vzít si s sebou dýchací přístroj a náhradní oblečení. No dobře, trochu vtipkuji, ale výšlap na Cimbuří patří prostě k těm, kterým se snažím vyhýbat. Je strmý a náročný pro kolena. To dokazuje fakt, že jsem při téhle túře po hodně dlouhé době vytasila hole, které používám běžně více méně jen při běhání. Nahoru jsem se vydrápala v době, kdy se trochu stahovala mračna. Mým cílem ale byla káva na vrcholu, o kterou mě ani kapky deště nemohly připravit.

Ještě pár výškových vzhůru a od rozcestníku Nad Černým potokem už to šlo samo. Po žluté jsem došla až k vodopádu Velký Štolpich, Tam jsem se ale moc nezastavovala, protože na nedělní odpoledne mělo v plánu tento výlet více lidí, než jsem doufala. Napojila jsem se tu tedy na červenou značku a po ní došla až ke druhé vyhlídce na trase - k vyhlídce Ořešník a po stejné značce do již zmiňovaných Hejnic.